ਬਾਫ਼ਤਾ
baafataa/bāfatā

Definition

ਫ਼ਾ. [بافتہ] ਵਿ- ਬੁਣਿਆ ਹੋਇਆ. ਸੰ. ਵ੍ਯੂਤ। ੨. ਸੰਗ੍ਯਾ- ਇੱਕ ਰੇਸ਼ਮੀ ਵਸਤ੍ਰ. ਜਿਸ ਪੁਰ ਕਲਾਬੱਤੂ ਦਾ ਕੰਮ ਹੋਇਆ ਹੁੰਦਾ ਹੈ. "ਅਹੈ ਬਾਫਤਾ ਜੋ ਬਹੁ ਮੋਲਾ." (ਨਾਪ੍ਰ)
Source: Mahankosh

Shahmukhi : بافتا

Parts Of Speech : noun, masculine

Meaning in English

a variety of embroidered silk
Source: Punjabi Dictionary