تعریف
ਕੀਅਨ. ਕੀਤੇ. ਕਰੇ. "ਊਤਮ ਹਰਿ ਹਰਿ ਕੇਨ." (ਕਾਨ ਮਃ ੪) ੨. ਸਰਵ- ਕਿਸੇ ਨੇ. ਕਿਸ ਕਰਕੇ. ਤ੍ਰਿਤੀਯਾ ਵਿਭਕ੍ਤਿ ਦਾ ਇਕ ਵਚਨ. "ਜੇਨ ਕੇਨ ਪ੍ਰਕਾਰੇ ਹਰਿਜਸ ਸੁਨਹੁ." (ਆਸਾ ਛੰਤ ਮਃ ੫) ਜਿਸ ਕਿਸ ਤਰਾਂ ਹਰਿਯਸ਼ ਸੁਣੋ। ੩. ਸੰਗ੍ਯਾ- ਇੱਕ ਉਪਨਿਸਦ, ਜਿਸਦੇ ਮੁੱਢ "ਕੇਨ" ਪਾਠ ਹੋਣ ਕਰਕੇ ਇਹ ਸੰਗ੍ਯਾ ਹੋ ਗਈ ਹੈ, ਜਿਵੇਂ- ਸੋਦਰੁ, ਸੋ ਪੁਰਖੁ ਆਦਿਕ. ਕੇਨ ਉਪਨਿਸਦ ਦਾ ਨਾਉਂ "ਤਲਵਕਾਰ" ਭੀ ਹੈ.
ماخذ: انسائیکلوپیڈیا
KEN
انگریزی میں معنی2
s. f. (M.), ) An instrument for removing earth and levelling ground. It consists either of a board or a screen of wattles with a rake at the bottom and a handle. It is worked by a man holding the handle, and is dragged by a pair of bullocks.
THE PANJABI DICTIONARY- بھائی مایہ سنگھ